Vždycky jsem byla takova menší než ostatní děti. Matka nechtela slyšet ani slovo o vstupu do armády. Tak jsem to podnikla sama.

"Jak si to mohla udělat!"Křičela máma.

"Mami něco mě tam táhne víš....nemohla jsem odolat" Máma mi nikdy nevěřila ,že bych se do armady kdy dostala. To já zase ano. Byla jsem na sebe hrdá.

Otec se otočil."A jseš si tim jista Zoe??" Zeptal se mě.

"Ano...na 100%"řekla jsem.

"Tak ja ti to dovoluji"Objala jsem tátu."Díky"dala jsem mu pusu.

Myslím ,že tohle tátovo rozhodnutí mi změnilo můj nudný život.

O 4 roky později.

"Sg-5"ozval se generál. "Mám pro vás toho nového člověka..."

Vystoupila jsem ze stínu.

"Major Zoe Teylorová"general si sedl a pokynul mi abych udělala totéž.

Sg-5 začala brblat.

"Pane zadaly jsme muže......"ozval se plukovník Lukas Bouns. "A ne divku..."

Pobaveně jsem si ho měřila."Pane mate strach zebych byla lepší než vy??"zeptala jsem se."Nebo vam važně vadí že jsem žena??"

Lukas se pousmal ,ale mlčel.

Stoupl si modrovlasí muž."Jmenuji se Martin Dux...jsem kapián"představil se a potřasl mi rukou.

"A ja Valmar Lau"postavil se černovlasý muž."Dobry den"řekla jsem.

"A vy musíte být Lukas Bouns....ten pesimista..."pousmala jsem se."Četla jsem většinu vašich hlašení ...musím říct že písete jako já z hrubkama...hádám..jste dislegtik."

Lukas se zakabonil."Jo to jsem"přiznal.

A takhle jsem se dostala do tymu Sg-5...